Siamku jsem zachránila jako zhruba pětiměsíční kotě. Měla původně jít do nového domova, takže jsem ji nechtěla determinovat jménem. Z adopce však nakonec sešlo a po dvou měsících mi Siamka začala zničehonic rodit. Nevím, kde koťata ukrývala (na prvním fotu s pavoučí sklenkou je zvěčněna asi den či dva před porodem), nicméně všechna byla mrtvá a už nastupovala i otrava, zachránili ji jen tak tak. Po tomto zážitku už pochopitelně zůstala u mne.

​

Několik posledních snímků fotografoval Daniel Svatoš, zbytek byl zachycen mým starým fotoaparátem, zpočátku i ve starém bytě, takže omluvte sníženou kvalitu záběrů.

​

V srpnu 2023 odešla za duhový most. Její medailonek tu z nostalgie ještě chvíli nechám – teď už ji nic nebolí a jak ji znám, právě krade z božského stolu manu či ambrosii a těší se, až večer půjde olizovat Mléčnou dráhu. Když se v noci pozorně zadíváte na oblohu, můžete mezi hvězdami spatřit její oči.