Siamku jsem zachránila jako zhruba pětiměsíční kotě. Měla původně jít do nového domova, takže jsem ji nechtěla determinovat jménem. Z adopce však nakonec sešlo a po dvou měsících mi Siamka začala zničehonic rodit. Nevím, kde koťata ukrývala (na prvním fotu s pavoučí sklenkou je zvěčněna asi den či dva před porodem), nicméně všechna byla mrtvá a už nastupovala i otrava, zachránili ji jen tak tak. Po tomto zážitku už pochopitelně zůstala u mne.

            Je to kočka trochu zvláštní, ale díky habeškám si nyní konečně užívá pevné místo ve smečce a je vidět, že je spokojená. Odjakživa si potrpí na jídlo, zvláště na to, které si chci vzít já.

            Teď má trochu zdravotní problémy, takže posledně se fotografovat nechtěla. I tak je stále krásná – blondýnka s neopakovatelnou osobností.

 

Několik posledních snímků fotografoval Daniel Svatoš, zbytek byl zachycen mým starým fotoaparátem, zpočátku i ve starém bytě, takže omluvte sníženou kvalitu záběrů.