V čase, kdy má přijet taxík (jejž jsem pro jistotu objednala už večer) volají z centrály, že se vůz porouchal a že mi hledají náhradní. Polykám dotaz, jestli je to ta samá porucha co včera.

Nakonec taxík dorazí a přiváží mne na místo. Zjišťuji, že hlavní vchod do haly je hned u silnice a přímo u výstavy. Nadávám si, že jsem předtím uvěřila googlu a nesmyslně to obcházela.

Jen kočka zahlédne klec, už se žene z přepravky.

Instaluji nový upgrade misek, které se připevňují na mříže. Neopomenu nasypat dost granulí.

Kočka na mne nespokojeně kouká, protože jsem jí slíbila bonbónek.

Kočka se láduje bonbónky, pak se stočí do klubíčka chystá se spát.

Máme jít na posouzení. Z pelechu vytahuji rozespalou a silně naštvanou kočku.

Zase se mi ji nedaří natáhnout, namísto toho se mi připlácne na hruď a můj výstřih si plete se škrabadlem.

Vypadám, jako bych pěstovala sado-maso.

Přistupuje ke mně paní, kočku mi sebere, bez problému ji natáhne a se slovy „však se to naučíte“ mi ji vrací.

Po návratu kočka radostně hopsne do klece, vrhne se na záchod, na žrádlo a na vodu, abych si uvědomila, jak těžce jsem ji těch deset minut omezovala.

Kolem jdou dvě starší paní, kočku obdivují a předpovídají, že příště dopadne lépe. Přeji si, aby to byly sudičky.

Při paralelním posouzení se mi tu potvoru konečně podaří na pár vteřin natáhnout, hurá.

Při čekání na srovnání s dalšími stejnými čičinami už mám zase kolem krku prskající krevetu.

Další účastnice se mě zželí a vysvětluje mi, že je lepší, když kočku k posouzení přinesu k přepravce, že mám čas, ať si pro tu přepravku dojdu a uvidím, že to bude lepší.

Nesu kočku v přepravce. Otevřu přepravku, vyrvu z ní kočku a opět se ji marně snažím natáhnout.

Po posouzení usazuji kočku do přepravky. Než stihnu zaklapnout víko, kočka vyletí ven jak dělová koule.

Díky pohotovému zásahu přihlížejícího je kočka vrácena do přepravky a já si přeji být pár metrů pod zemí.

Kočka je ráda, že je zase v kleci, a já i přes její nevrlé protesty lehce dohlížím na sousedovic koťátko.

Oznamuji sousedce, že její fešák si ustlal v záchodě. Je mi řečeno, že se to vyčeše.

Blíží se mimosoutěžní klání o nejvíc sexy kocoura. Sousedka pozvedne kocoura, otřepe z něho hromádku kočkolitu a praví, že tento titul si nechá ujít.

Přicmrndávám při vyčesávání kočkolitu ze sousedovic kocoura, který má jít soutěžit. Moje kočka se ho marně snaží vyprovokovat k pořádnému syčení.

Koukám na vyhlášení vítězů, chci si pořídit nějaké fotografie.

Fotografuji, dokud mi nedojde baterie v mobilu.

Spolu s baterií mi dojde i to, že si teď nemám jak zavolat taxík.

Podaří se mi sbalit věci jen do jedné tašky, takže je reálné, že vše odnesu najednou.

Odstrojuji klec. Kočka si lehá na houpačku a brání ji jako poslední výspu.

Vytahuji kočku i s houpačkou. Kočka neví, zda se držet klece, nebo bránit krádeži houpačky, takže se mi ji podaří vytáhnout hned napoprvé. I s houpačkou ji nacpu do přepravky.

Přemýšlím, jak najednou pobrat velkou tašku, přepravku a židli.

S taškou, přepravkou a židlí nastupuji do celkem plného autobusu.

Kočka mňouká tak žalostně, že mne lidé hned pouštějí sednout.

Nohou držím tašku, jednou rukou židli a druhou přepravku s kočkou, která mňouká, aby ji nikdo nepřehlédl.

Jsme doma. Kočka mi spokojeně vrní na klíně a šmajchluje se.

Máme to za sebou. Příště to snad půjde lépe.